Je osobní bankrot řešením?
Předluženým domácnostem se nabízí nové řešení jejich situace. Od 1. ledna 2008 začal totiž platit nový insolvenční zákon. Ten nově zavádí možnost oddlužení pro fyzické osoby-nepodnikatele, jejichž dluhy jsou již tak velké, že je nelze splatit ani během jejich celého života.
Osobní bankrot:
- zavádí jednorázové zpeněžení majetku dlužníka,
- nebo plnění podle pětiletého splátkového kalendáře.
Společnými podmínkami jsou splacení alespoň 30 % dlužné částky a tzv. poctivé záměry dlužníka zbavit se svých závazků. Zatímco v prvním případě se jedná o rozprodání veškerého stávajícího majetku, ve druhém případě dlužníkovi majetek zůstává a naopak splácí prostřednictvím svých budoucích příjmů. To se ovšem týká pouze nezajištěných dluhů, zajištění věřitelé jsou uspokojeni přednostně prostřednictvím zástav. O způsobu oddlužení rozhodují věřitelé prostou většinou hlasů, dlužník volit nemůže. Oba případy končí vymazáním dluhů a zaplacením alespoň 30 % nezajištěných závazků.
Zákon nechává možnost splacení nižší než 30% částky vůči věřitelům, kteří s tím vyjádří písemný souhlas. Věřitelé mohou získat zpět méně než 30 % i v případě, když dlužník v průběhu oddlužování prostřednictvím pětiletého splátkového kalendáře nebude schopen ne vlastní vinou dodržet předem dohodnutou výši splátek, například z důvodu nemoci. V tomto případě může soud rozhodnout po skončení pětileté lhůty o vymazání dluhů, aniž by byla dodržena minimální 30% hranice.
Zadlužování domácností
Počet osobních bankrotů bude tedy ovlivněn zejména mírou zadlužování domácností. V současné době již české domácnosti dluží okolo 800 mld. Kč, z toho okolo 650 mld. Kč bankovním institucím. Tento dluh roste od poloviny roku 2002 stabilním ročním tempem pohybujícím se okolo 30 %, což je zhruba trojnásobné tempo oproti průměru eurozóny. Přestože toto tempo vypadá hrozivě, je třeba si uvědomit, že úroveň dluhu je stále poměrně nízká oproti západoevropskému průměru. Půjčky domácností jako procento hrubého domácího produktu překročily v tomto roce 20 %, to je ovšem stále asi třetinová úroveň zemí eurozóny. Z tohoto pohledu se dá očekávat další zadlužování a konvergence k průměru západoevropských zemí.
